Naza si pro rozhovory o Gaze vybírá noční Tel Aviv. Právě na jeho střechách Yuval Abraham a Rachel Szor zaznamenávají svědectví o izraelských vojenských postupech, výběru cílů a zabíjení palestinských civilistů. Válečný dokument tak začíná u lidí, kteří popisují rozhodování zevnitř systému.
Oba tvůrci se podíleli i na No Other Land. Naza vznikla s producenty The Guardian a JW Films a v roce 2026 byla uvedena v hlavní soutěži Benátek. Její stopáž činí osmdesát minut.
Co znamená poslouchat svědectví
Divák zde nedostává hereckou rekonstrukci ani kompletní historii konfliktu. Předmětem jsou konkrétní postupy a výpovědi o nich. Záleží proto na tom, co každý účastník mohl vědět z vlastní práce a co už je jeho vysvětlením širšího dění.
Místo rozhovorů přitom zůstává oddělené od míst, o kterých se hovoří. Tel Aviv a Gaza plní v dokumentu rozdílnou úlohu: jedno město poskytuje prostor svědectví, druhé je místem popisovaných následků vojenských operací. Toto rozlišení pomáhá porozumět základnímu uspořádání filmu bez předčasného rozebírání jeho jednotlivých odhalení.
Abraham a Szor svou kritickou pozici nezastírají. Jako izraelští filmaři obracejí otázky k jednání vlastních institucí. Takto vymezený pohled je součástí autorského dokumentu, nikoli příslibem univerzálního přehledu všech událostí v regionu.
Téma civilních obětí a odlidštění může být náročné. Pro sledování je důležité ponechat výpovědím jejich souvislosti. Samostatné citáty a stručné souhrny nejsilnějších momentů by z filmu snadno udělaly něco jiného než souvislé investigativní svědectví.
Fotogalerie
