Někdo to rád v Plzni nesleduje jediného hrdinu, ale skládá město z několika komediálních příběhů. Kamarádky z pivovaru posílají vzkaz v láhvi, jiní řeší nevěru, náhodná setkání, věštby, podivné domácí zvyky nebo vlastní osamělost. Jednotlivé linky se postupně přibližují a ukazují Plzeň jako prostor, kde se cizí osudy snadno protnou.
Plzeň jako kulisa propojených malých katastrof
Martin Horský film napsal i režíroval a místo klasické romantické komedie zvolil mozaiku postav různého věku. Humor vzniká z rozdílných představ o lásce, štěstí a normálním životě, ale také z lokálního prostředí, které příběhy drží pohromadě.
Výhodou mozaikové stavby je, že žádná postava nemusí nést celý film. Každá přináší vlastní situaci a tón, zatímco město funguje jako společný bod. Příběh tak může přeskakovat od drobných trapasů k větším životním rozhodnutím bez nutnosti všechno uzavřít jednou romantickou zápletkou.
