Francie roku 1940. Jean Chevalin po jediném dni ve válce dezertuje a hledá způsob, jak s rodinou uniknout z okupovaného území. V zoufalé situaci přijde s riskantním plánem: bude se vydávat za Žida, aby získal pomoc převaděčů a dostal se do svobodné zóny.
Lež, která se v okupované zemi rychle přestane zdát chytrá
Šťastná hvězda používá absurdní výchozí situaci k tomu, aby Jeana konfrontovala s realitou lidí, jejichž identitu se snaží využít jako prostředek k vlastní záchraně. Každé další setkání jeho podvod komplikuje a současně mění způsob, jakým chápe nebezpečí kolem sebe.
Francouzská komedie proto nestojí jen na záměně a nedorozumění. Válečné prostředí dává Jeanovu plánu skutečnou váhu a postupně z něj dělá příběh o strachu, předsudcích a solidaritě. Humor vzniká z lidské pošetilosti, ale důsledky rozhodnutí zůstávají velmi konkrétní.
Jeanův plán funguje jen do chvíle, než potká lidi, jejichž zkušenost napodobuje
Na papíře vypadá falešná identita jako prostředek k útěku, v okupované Francii však není neutrálním kostýmem. Jean postupně zjišťuje, že role, kterou si vybral z vypočítavosti, je pro jiné otázkou skutečného ohrožení. Humor proto může vyrůstat z jeho neobratnosti a lží, zatímco historické prostředí neustále připomíná, že stejné situace mají pro ostatní mnohem vážnější následky.
Rodinný rozměr dává jeho rozhodnutí další tlak. Jean se nesnaží zachránit jen sebe, ale současně vystavuje riziku lidi, kteří musí jeho příběh přijmout a hrát spolu s ním. Každá další překážka proto prověřuje, zda dokáže myslet i na někoho jiného než na vlastní strach. Absurdní plán se postupně mění v lekci o solidaritě, kterou si protagonista původně vůbec neobjednal.
