Útěk Alfréda Wetzlera a Rudolfa Vrby z Auschwitz-Birkenau je začátek veřejně známého příběhu, který dokument Wetzler sleduje dál. Režisér Denis Dobrovoda zahrnuje také poválečný život a politické pronásledování. Film má 96 minut a kombinuje archivní obrazy, výpovědi a hrané rekonstrukce. Hlavní událost proto nezůstává oddělena od svých dlouhodobých následků.
Co se dělo po útěku
Chronologie vede od deportace v roce 1942 přes útěk v dubnu 1944 a zprávu o vyhlazovacím táboře k dalším desetiletím. Wetzler se zapojil do Slovenského národního povstání a v roce 1964 svědčil při frankfurtském procesu. Výpověď o tom, co zažil, tak potřeboval podat opakovaně v různých historických podmínkách. V obsazení tohoto titulu i filmu Město otců se objevuje Vladimír Javorský.
Osobní rovinu přinášejí manželka Etela a dcera Táňa. Dokument tím propojuje známé dějiny se zkušeností nejbližších. Pro diváka, který příběh zprávy Vrby a Wetzlera už zná, je právě rozšíření na rodinu a poválečné období důležitou součástí volby tohoto filmu.
Marcel Sabat hraje Wetzlera v mladším věku, Vladimír Javorský ve starším. Jejich účast patří k rekonstrukcím uvnitř dokumentárního portrétu. Za kamerou je Peter Bencsík, střihačem Michael Nollet. Rozdílné způsoby zobrazení tak slouží životopisu, který pokrývá několik desetiletí a nemůže se opírat jen o jedinou podobu svědka.
Producentka Silvia Panáková připravila projekt za společnost ARINAFILM ve spolupráci s Punk Film, veřejnoprávními televizemi a Slovenským filmovým ústavem. Vedle cesty ven z tábora zůstává jeho tématem také život člověka, který s sebou nese povinnost svědčit dlouho po skončení války.
Fotogalerie



