Představte si, že se poprvé setkáte s hudebníkem v okamžiku, kdy kvůli němu publikum dvakrát vyprodalo Stade de France. Neznáte slova, která s ním lidé zpívají, ani písničku, u níž to pro ně kdysi začalo. Dokument Ninho: Sláva za to nestojí nabízí takovému příchozímu docela přirozeného průvodce. Stačí si mezi zpovídanými vybrat člověka, jehož vztahu k hlavnímu hrdinovi rozumíme i bez desky v přehrávači.
Matka, bratranec a právnička
Ninhova matka má k jeho dětství přístup, který pozdější spolupracovníci nemohou získat ani sebelepší znalostí nahrávek. Hös Copperfield může o tomtéž člověku jednou mluvit jako o bratranci a podruhé jako manažer. A právnička Christine Aubert-Maguéro otevírá další kapitolu. Pomáhala mu vyvázat se z nevýhodné smlouvy z počátků kariéry. Jakmile se do vzpomínání dostanou podobné podrobnosti, začíná mít otázka svobody mnohem přesnější obrysy. V jednu chvíli jde o svobodu rozhodnout o vlastní desce, v jiné o podstatně těžší rozhodnutí, zda natočit ještě nějakou další.
Nahrávka M.I.L.S vyšla v říjnu 2016. Po ní v září 2017 následovalo debutové studiové album Comme prévu.
Od sólové desky ke společné nahrávce
Divák si pak může sám zvolit, kdy se do rapperovy hudby zaposlouchá. Jedním východiskem je sólové Jefe, druhým společné album GOAT s Niskou. Mezi těmito dvěma deskami se mění i způsob, jakým Ninho svou práci sdílí s okolím. Na Jefe nemá jediného hosta, na GOAT patří titulní prostor oběma rapperům rovným dílem.
K pochopení jeho váhání z roku 2025 je nakonec podstatná jedna zcela nehudební zkušenost. Být v něčem natolik dobrý, že ostatní žádají přídavek, ještě člověku moc neporadí s tím, co by si po koncertě přál dělat sám.
Fotogalerie



