Ze všech věcí, které mohla ženám dát reality show nabízející plastickou operaci, je kamarádka s podobnou životní zkušeností asi ta nejméně pravděpodobná výhra. Právě taková přátelství ovšem přežila dvě řady americké soutěže The Swan. V dokumentu Erin Lee Carr se ženy po více než dvaceti letech scházejí a několik z nich říká, že kvůli ostatním by do toho šly znovu. Pro diváka, který si dosud pamatoval hlavně drastické proměny, je to docela odzbrojující odpověď.
Nabídka, jaká podruhé nepřijde
Abychom té odpovědi rozuměli, stojí za to vrátit se na začátek. V roce 2004 mohl telefonát z televize znamenat, že se ženě najednou bude věnovat osobní trenér, výživový poradce i plastický chirurg. Přijetí do soutěže bylo samo o sobě projevem výjimečného zájmu. Až na místě nabývalo konkrétních obrysů, kolik ze svého soukromí musí žena za takovou péči odevzdat a kdo nakonec posoudí, jestli proměna dopadla dobře.
Po dobu tříměsíční přípravy neměly soutěžící přístup k zrcadlům.
Nos, který si Tawnya chtěla nechat
Dokument Swan: Co se dělo za zrcadly reality show ponechává místo i docela obyčejné touze nechat si část sebe takovou, jaká je. Tawnya Cooke si nepřála změnit nos. Zpětně přemýšlí, jestli měla s tímto rozhodnutím vůbec šanci postoupit do finále krásy. Pořad se tak dá sledovat skoro jako hra se dvěma sadami pravidel. Podle jedněch se mělo splnit přání soutěžící, podle druhých musel někdo vyhrát.
Na setkání bývalých soupeřek už postupová místa nikdo nerozděluje. Ženy si mohou povědět, která část jejich zkušenosti za to stála, aniž by se musely shodnout byť jen na tom, co si o vlastní účasti myslí dnes.
Fotogalerie



