Zemřít a žít není dokumentem o jedné bitvě ani o jednom krátkém období války. Režisérka Yuliia Hontaruk sledovala tři ukrajinské dobrovolníky po dlouhá léta – od bojů na východě Ukrajiny po roce 2014, přes jejich návrat do civilního života až po plnoformátovou ruskou invazi v roce 2022. Shakhta, Potter a Dancer se po prvních letech na frontě snaží znovu najít místo mezi rodinou, prací a každodenností, která po zkušenosti s válkou už nepůsobí stejně.
Dvanáct let sledování mění perspektivu
Hontaruk projekt nevytváří z bezpečného odstupu. S protagonisty byla během událostí a kamera zachycuje, jak se postupně mění. Jeden hledá nový smysl po rozhodnutích z fronty, další se uzavírá do práce a třetí touží po stabilním rodinném životě. Film se proto neopírá pouze o bojové záběry. Mnohem důležitější je návrat domů a otázka, zda je možné znovu zapadnout do civilního světa. Když se v roce 2022 válka dramaticky rozšíří, křehký proces reintegrace se rozpadá a hrdinové se znovu ocitají tváří v tvář tomu, od čeho se pokoušeli získat odstup.
Dokument vznikl v ukrajinsko-lotyšsko-slovenské koprodukci Babylon’13, VFS Films a Silverart. Světovou premiéru měl v roce 2026 na festivalu v Karlových Varech a následně získal Grand Prix i ocenění za nejlepší dokument v národní soutěži festivalu v Oděse. Aktuální distribuční verze má 116 minut.
Návrat k životu je těžší než návrat domů
Název vystihuje hlavní myšlenku filmu. Muži přijali možnost smrti, ale po návratu musí znovu hledat důvod a způsob, jak žít. Zemřít a žít tak není vojenskou kronikou, ale dlouhodobým portrétem psychických důsledků války. Hontaruk sleduje, jak konflikt proniká do identity, vztahů i představ o budoucnosti. Film je určen spíš divákům dokumentů založených na dlouhodobém pozorování než těm, kdo očekávají přehled vojenských operací. Jeho síla je právě v čase, který kamera s protagonisty strávila.
Fotogalerie
