Představte si hudebního hosta v zábavním pořadu. Moderátor řekne jméno, kamera přejede k pódiu a kapela začne hrát. Kanadská SCTV uměla i takovou maličkost převrátit. Martin Short jako Ed Grimley se mohl postupně proměnit v Johna Mellencampa a dojít až k jeho Jack & Diane. Právě na tenhle příklad si režisér Jason Hehir vzpomněl, když vysvětloval, proč mu někdejší skečový seriál přišel tak osobitý.
Jak se dívat na televizi z Melonville
Pro začátečníka je ten příklad užitečnější než dlouhý seznam hostů. Stačí znát pravidla večerní zábavy natolik, aby člověk postřehl, kdy je někdo začne nenápadně měnit. Herci SCTV měli k dispozici celou vymyšlenou stanici. Směli být zároveň jejími hvězdami i lidmi, kteří rozhodují o programu. Parodie proto mohla začít dávno před první písní a pokračovat ještě dlouho poté, co by řádný moderátor poděkoval za vystoupení. Tento titul a film Novak Djokovic: The Wolf in Winter režijně propojuje Jason Hehir.
Shortův Ed Grimley patří k postavám původní SCTV. Kanadský seriál začal v roce 1976.
Od domácí videokazety k dokumentu
Hehirův film střídá archivní materiál s rozhovory a návratem členů souboru do Toronta. Sám režisér znal část pořadu z nahrávek pořízených doma na VHS. Vzpomíná tak na podobný divácký zážitek, jaký může mít člověk i dnes, když mu známý pustí cizí oblíbený skeč. Ze všeho nejdřív zjišťuje, kdy se začal smát ten druhý a co přesně už v tu chvíli věděl.
Na filmu tak může být největším potěšením právě trocha neznalosti. Shorta nebo Ricka Moranise je snadné poznat podle tváře. Příležitost zjistit, co si kdysi dokázali dovolit v zaměstnání u stanice, kterou si jejich kolegové sami vymysleli, se tak často nenaskytne.
Fotogalerie

